Hudební nástroje
Nástrojové charakteristiky
Instrumentář kapely lze rozdělit podle funkcí jednotlivých nástrojů do tří funkčních složek:
A/ Melodickou složku tvoří gajdy (tj. dudy), malý cimbál, housle, píšťala – hudební nástroje užívané v tradiční hudbě těchto končin sólově nebo v různých kombinacích před ustálením dnes dominantního instrumentálního souboru tradiční hudby na Moravě zvaného cimbálová muzika (tj. cimbál, basa, housle, klarinet).
B/ Harmonicko-rytmickou složku obstarává viola – hraje tzv. kontry.
C/ Rytmickou složku představují bubny a perkuse, tzv. třiskadla – rytmické nástroje různého původu a charakteru (např. chřestidlo z ořechových slupek, rolničkový pás, třiskoč, klapačka, zvonce, prstenec na oj, jelení čelist, triangl, grumle aj.)
Gajdy tvoří základ melodické složky. Exemplář regionálního typu gajd se nedochoval, zanikl spolu s gajdováním snad už někdy na počátku 19. století. O užívání gajd v našem regionu nás informují písňové i literární texty, ikonogramy a dobové dokumenty. Obvyklé bylo spojování gajd s houslemi a případně malým cimbálem. Nahrazením gajd klarinetem (přednička) a basou (huk) vznikla stará podoba cimbálové muziky.
RukyNaDudy užívá typ dmýchacích gajd označovaných jako moravské gajdy, které pocházejí z jiného moravského regionu. Skládají se z měchu, předničky (melodická píšťala – má 7 hmatových otvorů), huku (basová píšťala – základní tón zní o dvě oktávy níž než přednička) a dmycháku; spoj měchu a předničky nemá kozlí hlavičku (jak je např. obvyklé u českých dud). Jedná se o dvojhlasé gajdy – každá píšťala má tedy po jednom piskoru (tj. strojku), který sestává z mosazné trubičky a plátku zhotoveného z klarinetového plátku. Jak je u tohoto nástroje obvyklé, velmi citlivě reaguje na změny tepla a vlhkosti, takže se za lehce nepříznivých okolností snadno rozlaďuje.
RukyNaDudy má k dispozici huk G a D a několik typů předniček poskytujících odlišný výběr tónů. Nejčastěji užívanou variantou je nicméně kombinace huk G a přednička G s tzv. gajdošskou řadou znějící (od spodu) d, fis, g, a, h, c, d, e. Výrobcem těchto gajd je Pavel Číp ze Zubří (www.histnastroje.gajdy.cz).
Píšťaly označujeme obvykle přídomkem beskydské. Patří ke skupině po celých Karpatech rozšířených nástrojů flétnového typu, z nichž užíváme různě laděné následující varianty – šestidírková (tzv. přebírací) píšťala, třídírková píšťala (třiďurova), dvojitá píšťala (dvojačka),
koncová píšťala (koncovka).
Tělo těchto píšťal tvoří bezová trubice v celku, což znamená, že je třeba vyladit nástroj co nejpřesněji na potřebnou výšku základního tónu hned při výrobě. Dolaďování k jiným nástrojům nebo okamžité vyladění k požadované výšce základního tónu za nepříznivých klimatických podmínek je velmi omezené. Píšťaly reagují na změny teplot prudčeji než gajdy a vzduchové nástroje obecně reagují na klimatické podmínky přesně opačně než nástroje strunné. Jedině píšťaly však nelze podle okamžitých potřeb doladit, takže souhra píšťal s ostatními nástroji někdy nemusí být za extremních podmínek vůbec možná (například při vánoční koledě, kdy se hrává i na mrazu).
Výrobci námi užívaných píšťal jsou Bartoloměj Gernát z Turzovky, Vít Kašpařík z Velkých Karlovic, Jan Glembek z Chlebovic, Marian Friedl z Kunčic. Výroba těchto nástrojů se v poslední době znovu v Beskydech (a na Moravě) rozmohla, v případě zájmu o tento nástrojový typ stačí prohledat internet nebo kontaktovat kohokoli z RukyNaDudy.
Námi užívaný malý cimbál je přeladěný nástroj Josefa Cába z Vidče vyrobený patrně v 50. letech 20. století. Obecně byly tyto malé cimbály původně obvyklé v tradiční hudbě mnoha míst ČR (a Evropy vůbec), ale postupně vymizely a na jejich užívání se zcela zapomnělo. V našem regionu je tento nástroj doložen zvukovými i notovými záznamy, fotografiemi i muzejními exempláři. V Moravskoslezských Beskydech se navíc vyskytují verze z období prvého revivalu tohoto nástroje z 20. a 30. let 20. století a v menší míře i nástroje poválečného původu.
Přes počáteční snahy o obnovení hry na tento malý typ, došlo v průběhu 20. století k jeho definitivnímu nahrazení modernizovanou větší variantou vzniklou koncem 19. století v Maďarsku. Maďarský cimbál se však liší od malého cimbálu nejen konstrukcí (např. velikost, tónový rozsah, nohy, pedál), ale také svou funkcí. Zatímco malé cimbály hrály převážně melodicky, velké cimbály dnes plní hlavně harmonicko-rytmickou funkci.
Výrobou maďarských i malých cimbálů se u nás dnes zabývá Vladimír Holiš z Myslíka (www.holak.ostravsko.com).
Housle a viola jsou běžné nástroje užívané v evropské klasické hudbě. Specifický je jen způsob hry na oba nástroje, běžný ovšem v tradiční hudbě řady zemí střední a východní Evropy.
Viola se nedrží pod krkem, ale je kolmo opřena žaludem o rameno, tj. přední a zadní deska je kolmo k zemi. Hraje se současně na dvě struny (v našem případě na struny G a D) dvěma základními smyky – duvaj a odrážka – které mají své různé varianty. Kontrování violy je dnes zcela neodmyslitelnou součástí produkce tradiční hudby na Moravě, ale jde o jev poměrně mladý a v našich končinách se zcela jistě nemohl potkat s hrou na gajdy.
Houslová hra se vyhýbá klasickému vibrátu, zato hojně užívá širokých trilků a současné rozezvučování prázdných strun k hlavní melodické linii. Podle možností a potřeb využíváme přelaďování houslí do podoby g-d-g-d či případně hru na lidovou variantu nástroje tzv. ochlebky. Spolu s gajdami tvořily housle původně nejobvyklejší sestavu lidové hudby ve střední Evropě.
Soubor rytmických nástrojů obsahuje širokou škálu nástrojů různého charakteru i původu.
Gajdoši hrávali často sami pouze za doprovodu dupání nohou obutou v dřevácích nebo v holínce s ostruhami či připevněnými rolničkami. Jen v náznaku se tak objevovala starobylá sestava kombinující melodii a prodlevu s rytmickým ostinátem, tedy jedno ze základních evropských hudebních uskupení odkazující hluboko do historie. Význam rytmických nástrojů pro lidovou hudbu karpatských regionů Moravy je jinak velmi malý nebo je malý určitě pro ta období, o nichž víme trochu více (posledních 200-300 let). Rytmické nástroje tady plní úlohu především signálních nebo rituálních nástrojů.
Změnu přinesla až obliba dechovky od konce 19. století. Do jejího instrumentáře patřil také velký buben, který můžeme dnes najít na půdách řady starých vesnických domů. Byl součástí nejrůznějších sestav, jaké se objevovaly ve 20. století k produkci živé zábavové hudby, ať byl repertoár jakýkoli. O spojování se staršími podobami smyčcových kapel máme jen ojedinělé doklady (např. Kopanice), o spojování s gajdami či s cimbálem nemáme doklady žádné. Na rozdíl například od Podkarpatské Rusi se tedy tento nástroj nestal součástí původních sestav a v naší kapele přestavuje společně s violou nejmodernější prvek.
